Byl pozdní večer – zimní čas,
bezesný čas – nastal zkouškový ráj.
Učitelův zval ke zkoušce hlas,
kde stresem byl cítit ten háj.
O zkoušce zdál se mi ten sen,
však neúspěchem skončil pokus ten.
Zkouškový termín však blížil se,
a noci dlouhé nastávaly.
Do rána býti vzhůru a učit se,
takto zkouškové časy začínaly.
Učitel sedíc za stolem,
nechal mě vytáhnout si otázku honem.
On otázku předčítal s úsměvem,
zatímco můj mozek chtěl utéct hned ven.
Však náhle zjevila se ta záře,
a nad mým mozkem se objevila svatozáře.
Náhle chrlím všechny znalosti,
z učitele číší jen pocit té radosti.
Na závěr ptám se, zda zkoušku mám,
on odpovídá: Nemůžu jinak, vám ji dám.
Nakonec odcházím s pocitem radosti,
že zkoušku mám už konečně v hrsti.
Kdyby však nepřišla ta záře,
psala bych si další termín do diáře.
Taková jsou zkoušková období,
jen málokdo to však pochopí.