Kam se poděli velcí Platónové a Aristotelové?


Kam se poděli Platónové, kteří objevovali svět ukrytý v jeskyních, Aristotelové, jenž nacházeli řád a systém ve světě? Co proměnilo naši společnost do té míry, že již takových postav, zdánlivě, není třeba?

bustos-756620_1280

Je to skutečně tak, že jich víc nepotřebujeme? A opravdu neexistují? Je možné, že se jen transformovali do nové podoby – do osoby vědce filosofa. To ale není tak docela proměna, neboť již Aristoteles či Platón byli svého času předobrazem vědce filosofa, neboť něco takového jako filosofie v podstatě ještě neexistovalo, alespoň ne v té podobě, v jaké ji známe dnes. Protože „věda“ dnešního charakteru, tedy sada rozdrobených oborů, z nichž každý je svou vědou pro sebe a o sobě, nemá s vědou „tehdy“ mnoho společného. Původní snaha poznat svět tak, jak je, sice přetrvala, ale jako tichá vzpomínka na zašlé časy. Jako ozvěna, která je opakována, nikoli aplikována. Nekonečně rozklasifikovaný a systematizovaný poznávaný svět je těžké kloubit pod jednu ideu. To, o co šlo Aristotelovi v jeho nejobecnějších záměrech, již dnes není reálně uskutečnitelné. O podobě současné vědy se již nedá mluvit v jednotném čísle, lze mluvit pouze o vědeckých pluralitách Lyotardovského stylu, či o množství Wittgensteinovských jazykových her.

Lze se tak tázat, zda se máme pokoušet o obnovu aristotelských časů, či zkonstatovat tuto situaci jako fakt a nechat plynout věci tak, jak jsou, ve smyslu phanta rei. Rozluštění takové otázky nám napovídá i ve věci Aristotelova návratu. Je jasné, že dnešní svět nemůže podporovat model velkého myslitele toho druhu, jakým byl Aristoteles, podporuje ovšem myslitele, jakým je dnešní přírodovědec, který je dostatečně hloubavý a výsledky své práce se pokouší zapojit do širšího kontextu, neboť svůj kontext překračuje. Takový je dnešní Aristoteles, přemýšlivý vědec. A kdo že to byl Aristoteles? No ano, právě tentýž. Hovoříme o osobách stejného povahového rysu, přestože v jiných časových scénách. Máme tu situaci, kdy se doba změnila, a není možné obnovit starý způsob bádání, na druhou stranu se ale situace změnila tak, že tento typ badatele podporuje. Takže Aristoteles a Platón se nám neztratili z obzoru, pouze se jim změnila praxe. Místo, aby svým badatelským úsilím postihovali co možná nejširší povahu světa, tak se uskromnili a usídlili v jednom oboru, který se jim občas daří úspěšně zasazovat do širších kontextů, a tím vytvářet dojem aristotelské syntézy. To je typ badatele, kterého nazývám Aristotelem.

Stalo se jednoduše to, že se nám obzory nekonečně rozšířily a obory rozdrobily, neboť již není v lidských silách obsáhnout množství všeobecného přehledu, který mohl být zachováván snad ještě středověkými mysliteli. Banální konstatování tohoto typu však zdaleka nepostihuje situaci – zmnožení poznatků zcela rozhodně není jedinou změnou, a už vůbec ne pro filosofii, která se mezi tím vším kvantem stala „najednou“ samostatným oborem s aspirací na vědecký status. Její badatelé již nejsou matematici, fyzici, astronomové, zkrátka přírodovědci, kteří se na svět dívají specificky. Nyní jsou to předně filosofové, kteří se pouze pohybují v oblasti přírodovědy, a to jsou badatelé typu Platón. A přesně tato profesní transformace proměnila filosofii jako takovou. Dala jí novou roli, nový status, nový směr, novou funkci. Zároveň ji však vyprázdnila a nechala na pospas ve světě, kam již zcela nezapadá. To není fňukání po zašlých časech filosofické slávy, byť to tak vypadá. Filosofie vlastně nikdy neovládala pomyslné výsluní, alespoň ne z pohledu konkrétní doby, ze které se na ni chceme dívat. Největší ohlas zažívala patrně v součinnosti s teologií, kdy se jí dostávalo toho nejvyššího posvěcení (nebo i zatracení chcete-li). Filosofie se nemá navracet, nemá recyklovat ono aristotelské a platónské. Má z něj vycházet, a tvořit na základě něj, své nové Platóny, obohacené o současnou podobu světa. Jediné, co filosofie ze svého původního postavení může obnovit, je její výsada „být nad věcí“, být ve světě a zároveň jaksi mimo něj.


Mohlo by se vám líbit...

2 komentáře

  1. Libor Benda napsal:

    Tak tohle (alespoň pro mě) nebylo vůbec jednoduché čtení 🙂 Jestli jsem to pochopil správně, tak píšeš o tom, že zatímco původně filosofie stála „nad“ vědou a kladla si za cíl poskytnout nějaký všeobjímající rámec pro specializované poznatky jednotlivých vědních disciplín, tak dnes je v podstatě rovnocenným partnerem vědy, spolupracuje s ní a využívá jejích poznatků k hledání odpovědí na své vlastní otázky? S tím rozhodně souhlasím, nicméně přijde mi, že celý současný diskurz o „naturalizaci“ a „povědečťování“ filosofie zapomíná na celou řadu jejích dílčích oblastí, které s vědami (alespoň temi přírodními) nijak do styku nepřicházejí, ale přesto plní důležitou funkci – jako je např. sociální a politická filosofie, ale i další filosofické subdisciplíny. Je pravda, že třeba v oblasti filosofie mysli je postava filosofa-vědce (resp. filosofky-vědkyně) nepochybně velmi aktuální, pořád je tu ale také mnoho a mnoho (a domnívám se, že většina) „filosofů-nevědců“, kteří se „vědeckými“ filosofy nemohou stát, ani kdyby sami sebevíc chtěli. Byl bych nerad, kdyby to vyznělo jako konzervativní obrana „staré“ filosofie – já naturalizaci jednoznačně fandím a čistě spekulativní filosofii upřímně nemám rád. Chci spíše jen upozornit na to, že filosofie je podle mě daleko obsáhlejší, než jak je v rámci současných naturalistických debat – i v rámci Tvého článku – prezentována. Tvrdit, že filosofie je obor, který aspiruje na vědecký status, a že ji v současné době vykonávají předně filosofové pohybující se v oblasti přírodovědy, mi zkrátka přijde příliš zjednodušující a reduktivní. Ale jako podnět k zamyšlení je článek perfektní, děkuju za něj a těším se na další 🙂

    • Petra Borovská napsal:

      Zajímavé, jak je možné vyjádřit jednu myšlenku dvěma různými způsoby. V článku mi šlo téměř o totéž, co vyjadřuješ v komentáři. Snažila jsem se trochu kriticky poukázat na situaci filosofie, která je tlačena – případně se sama tlačí – do této pozice, být rovnocenná s vědou. Nicméně si myslím, že takovou rolí se rozhodně nevyčerpává a svým způsobem by takové místo ani neměla zaujímat. Myslím, že se k ní spíše hodí pozice, být trochu stranou, aby byla schopna reflexe vědy a ostatních lidských aktivit. Článek byl sice mířen na vztah filosofie a vědy, nicméně jsem tím nechtěla filosofii takto redukovat, právě naopak. Mrzí mě, že se mi nepodařilo vyjádřit tuto myšlenku jasněji, chyba je jistě na mé straně.

      Moc děkuji za podnětný komentář. Příště se jistě pokusím vyjádřit jasněji. Na druhou stranu jsem ráda, že vybudil snahu o obranu filosofie:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *