Co s filosofií?


Najde se ještě v dnešním světě místo pro filosofii? Pro oblast, která inspirovala vznik většiny vědeckých i nevědeckých disciplín a sama ustoupila poněkud do pozadí?

obrázek_esej_úprava_finální04obyčSoučasná éra nabízí hned několik zásadních témat k promyšlení, ať už v oblasti politické, společenské či vědecké. Svoboda slova zajišťuje možnost se ke každému tématu vyjádřit jak ústně v rozhovoru, tak písemně, například na blogu. Záplava takovýchto reflexí je mnohdy povrchní, ale mnohokráte poskytuje i hlubší vhled. Někdy je člověk z náporu reakcí až poněkud zmaten a neví kudy se ubírat, jakému názoru přiložit váhu, či dle jakého se dokonce řídit. Samozřejmě, že existují snahy o objektivní a nezaujatý pohled na věc, přestože i ona objektivní perspektiva je někdy nesnadno odhalitelná. A nejenže je nesnadno odhalitelná, často bývá i nejednoznačná, hůře přístupná a vůbec dosti složitá. Neboť napsat objektivní text vyžaduje schopnost podívat se na problém ze všech, respektive z většiny, možných stran, z nichž každá má nárok být brána vážně. Ne všichni ale hledají složitá řešení a mnohovrstevné problémy. Mnohý prahne po jednoduchosti a jasnosti. A to není vůbec špatně, vezeme-li v úvahu, že se jedná o zjednodušenou verzi Ockhamovy břitvy. Nicméně většina problémů obsahuje složitou spleť různých faktů na více než jedné rovině. Však se zkuste nad něčím zamyslet trochu déle než obvykle, a hned se vám vyjeví několik rozmanitých problému v daném tématu. Už jen proto bych se ráda věnovala otázce: proč je v dnešní době vhodné zabývat se filosofií, která může být i nyní zcela aktuální.

Mnozí namítají, že filosofie byla zálibou postav minulosti a nyní živoří, nebo již zcela umřela. Že byla matkou moudrosti, která své děti vypustila do světa a sama se stáhla do klidu, vychutnavší své stáří. Nicméně filosofie ještě neumřela, ani se nikde neschovává. Filosofie není odkladiště nepotřebných systémů myšlenek, plujících v oblačných výšinách. Filosofie je přítomna neustále ve všech oblastech. Jen málokdo je nicméně ochoten nazývat ji pravým jménem. Jedním z problémů je fakt, že člověk často neví, co si pod touto „záhadnou moudrostí“ představit. Mnohdy si nejsou jisti ani „filosofové z povolání“, čímž posilují zažité přesvědčení, že filosofie je zbytečná a neužitečná „pavěda“. Sami lidé také často nechtějí vědět, co filosofie doopravdy je, nebo se ptají s nepředstíraným zneuznáním a již předem vytvořeným odmítavým postojem. Nedostatečná otevřenost a tolerance ze strany populace a zmatená interpretace a nejasná transparence filosofických problémů, způsobují filosofii samotné újmu. Chyba je tak na obou stranách. Nemám zájem ukazovat prstem na údajné viníky, mým cílem je dát možnost nezaujatému čtenáři posoudit, zda si filosofie zasluhuje jeho přízeň.

Filosofie je totiž určitý druh aktivity, který umožňuje kritické nahlédnutí na jakýkoli problém. Když jsem v úvodu začala líčením spletitosti dnešního názorového pluralismu, myslela jsem na filosofii jako na pomůcku pro zjasňování této změti. Filosofie svou kritickou metodou jednak dává nahlédnout logické nerozpornosti určitého problému a jednak umožňuje svým postupným promýšlením hodnotit jednotlivé názory. Pomocí kritické metody se pak dají vyloučit zcela nesmyslné a povrchní komentáře. Tímto způsobem si tak čtenář uvolňuje pozornost k příspěvkům relevantním. Proto právě dnes je filosofie nepostradatelná. V době, kdy neporozumění textu může skýtat mnoho problémů, je kritické myšlení nezbytné. Obvyklým případem může být například neporozumění nějaké smlouvě, kterou člověk stvrdí podpisem, v důsledku čehož nejednou přichází o peníze. Mnozí mě na tomto místě snad obviní, že špiním dlouholetou a respektovanou tradici vznosné filosofie tím, že ji stahuji na dno praktického bahna, načež odpovím, že i královna sestupovala k poddaným, aby jim „žehnala“ a nijak tím neztrácela tvář, ba naopak. Filosofie by tak měla zasahovat do každé oblasti, se kterou se setká, i s takovou jí nejvzdálenější, protože může přispět kritickou reflexí, jež není nikde nadbytečná, vyjma sektářského dogmatismu.

Námitkou by mohla být skutečnost, že filosofie nedisponuje příslušnými nástroji a metodami jednotlivých věd, a tudíž by jim neměla narušovat integritu tím, že se bude stavět do role „všeználka“. Úkolem filosofie ale není řešit konkrétní problémy dané oblasti, ať už vědecké či nevědecké, nýbrž hodnotit tyto problémy a zasazovat danou problematiku do širších souvislostí, například ji obohacovat o etický aspekt. A v současné podobě tak víceméně často funguje.

Dosud se ukázalo, že filosofii předkládám spíše jako činnost, způsob, či perspektivu a ne jako samostatný obor. Nicméně filosofie je platná i jako samostatný obor, jelikož má své dějiny, metody i předměty zkoumání. Lze ji tedy vnímat jako svébytnou oblast. Zároveň existovaly a existují snahy jí propůjčit vědeckou tvář s cílem ji prezentovat jako vědu po způsobu například fyziky. I takovýto přístup je možný, nemyslím si ale, že je nezbytný. Filosofie nepotřebuje být označena jako věda, aby byla respektována a do určité míry ani vědou není. Dnešní trend „vše nazývat vědou“, nepovažuji za přínosný. Škodí jak vědě samotné, neboť jí ubírá vážnosti, tak i ostatním oborům, které někdy až násilně pasují své předměty zkoumání do vědeckých metod. Filosofii je tak možné napadnout z obou stran, totiž, že se snaží být vědou a současně, že vědou není, ale měla by jí být. Nevyhraněnou orientaci filosofii tedy nelze zcela upřít, nicméně může jí být spíše k užitku než ke škodě.  Právě proto, že se filosofie nepohybuje ani v jednom z protipólů – věda/antivěda – je v podstatě nezávislá na tom, který z obou protikladů je v dané době preferován. Tudiž je schopna určitého „vnějšího“ nadhledu nad situací dané periody.    

Náplní filosofie, jakožto oboru, je pak množství různých otázek, na které se filosof dotazuje. Otázky jsou rozprostřeny ve všech možných oblastech, zasahujících například umění, společnost jako takou, vědu či obecnou metodologii. Filosofie je schopna tázat se prakticky na cokoliv, co budí zájem či oplývá nejasným charakterem. V tomto tkví pravá síla a bohužel i slabina filosofie. Široký záběr filosofických problémů, ukazuje na její všestrannost a možnost rozmanité volby v daných tématech. Zároveň je však napadána za určitou jednostrannost či nejasnost, neboť se často pohybuje v abstraktních rovinách. A právě svou zálibou v abstraktnosti je mnohými zavrhnuta. Přestože námitku lze do určité míry pochopit, podíváme-li se na konkrétní filosofická díla, nelze dospět k závěru, že abstraktnost činí filosofii temnou a příliš odtrženou od praktického světa. Jistě není snadné pročítat stará filosofická díla, která mohou být na první pohled nepřístupná jak svou formou, tak svým obsahem. Nicméně obrní-li se člověk trpělivostí a přistoupí-li na tento způsob přemýšlení, otevře se před ním mnoho témat spojených s každodenním žitím. Příkladem mohou být úvahy o svobodě člověka či problémy spojené s poznáváním světa. Do obou těchto oblastí se promítá běžné zápolení člověka s životem. Vezměme si za příklad situaci v městské hromadné dopravě. Každý z vás jistě zažil přeplněný dopravní spoj a nic filosofického na něm zřejmě neshledal. Nicméně před člověkem v tu chvíli vyvstává problém svobody. Na kolik je schopen omezit svojí svobodu, aby mohl zvládnout, řekněme, půlhodinovou jízdu? Než se začne ohánět lokty ze strany na stranu, uvědomí si, že každý z těchto jedinců má totožný nárok na svobodné „bytí“ jako on sám, a tudíž ohánět se lokty nebude asi nejlepším nápadem. Tímto aktem uzná druhou osobu jakožto sobě rovnou a vtáhne do hry filosofický způsob přemýšlení. Samožřejmě, že nad tím v danou chvíli vědomě nepřemýšlí, ale ono „filosofické“ tam přeci jen je. A právě obnažení těchto myšlenek a předvedení je před zraky svého rozumu činí filosofii jednak specifickou a jednak praktickou „dovedností“.

Lze tedy konstatovat, že filosofie je přínosná pro dnešní společnost i pro člověka jakožto jedince, neboť kultivuje kritický rozum a napomáhá tak k orientaci v různorodém množství příspěvků. Současně umožňuje reflexi společenských problémů, předkládaných médii často ve zkreslené a monotónní podobě. Na druhé straně však neplní úlohu pouze instrumentální, nýbrž vládne i samostatnému oboru, který si rozhodně zasluhuje rozsáhlejší pozornost.


Mohlo by se vám líbit...

5 komentářů

  1. Dušan Haustein napsal:

    Výborný článek. Čte se lehce a přesto umí předat spoustu myšlenek. Pokud by ses chtěla nad osudem filosofie zamýšlet dál, tak do doporučuji knihu Transformative Humanities A Manifesto od Mikhaila Epsteina.

  2. J. napsal:

    To mi připomnělo otázku, co by byla kognitivní věda bez filosofie?

    • Petra Borovská napsal:

      Co by byla jakákoli věda bez filosofie? Za předpokladu, že je filosofie brána z širšího pohledu, nejen jako obor, ale i jako metoda..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *